Můj blog je jen realizace jednoho hloupého nápadu. Měli byste odejít, dokud máte tu možnost :-P MUHAHA!

Démoni MHD

8. února 2016 v 13:51 | Kač |  Články
ČÁU,

Občas se mi prostě stane, že si v tramvaji/autobuse/ vlaku prostě nechci číst a koukám po lidech. Ano, jsem ten člověk, který vás sjede v nestřežené chvíli pohledem a hodnotí. Ke každému člověku si vymýšlím příběhy: Kam jede? Proč má tak smutný výraz? Co měl k snídani? Čím se živí? Jsem schopná se do toho tak zahloubat, že přejedu zastávku. V tramvaji člověk potká spoustu zajímavých lidí.

Chlapec ve žluté bundě

Do tramvaje nastupuje s naprosto vyhukaným výrazem. Křečovitě klouže dlouhými prsty po knoflících bundy, aby si ji mohl rozepnout. Sotva to udělá, s vyděšeným výrazem se ohlédne a znovu ji zapne. Má v uších sluchátka a podle mě poslouchá nějaké mluvené slovo, třeba Čapka, toho si já pouštím do vany. Pořád má na tváři ten vyděšený a smutný výraz, přesně takový, jaký má štěně, které si přinesete jako poslední zbylé z vrhu čerstvě domů. Na klíně má bílou igelitovou tašku, kterou zuřivě svírá. Snaží se ji zakrýt oběma rukama, jakoby to neměl nikdo vidět. Sedím naproti němu a přemýšlím, že tam musí mít buď poklad, nebo bombu. Ani jedním si nechci být jistá. Skoro z něj začínám mít špatný pocit. Mám tak bujnou fantazii, že mě to málem donutí vystoupit dřív. Naštěstí mě chlapec ve žluté bundě předběhne, strčí si tašku pod bundu, ohlédne se a zmizí na ulici.

Paní s rohlíkem

Sedí přímo u okna. Na sobě dlouhý kabát, vysoké kozačky na podpatku, ve kterém bych si snad netroufla jít ani já a s širokým kloboukem, který jsem jí během chvíle začala pokrytecky závidět. Paní měla něco přes šedesát, a přesto byla moc hezky nalíčená. Chvíli se dívala z okna a připadala mi, jakoby čekala, že ji někdo namaluje. Seděla naprosto nehnutě, s výrazem zasněně upřeným na míhající se domy. Po chvíli marného čekání zalovila ve své elegantní kožené kabelce a vytáhla rohlík se salámem zabalený v zářivě žlutém ubrousku. Za chvilku už seděla s celou svou galancní podrobená od hlavy až k patě. Schovala ubrousek, v malém zrcátku si upravila rtěnku a za doprovodu střepávání drobků z kabátu vykročila tím ladným krokem, který od ní každý musí očekávat.

Chlapec s růžovými converskami a tričkem s koťátky

Všimla jsem si ho hned, když jsem nastoupila do tramvaje. Seděl ledabyle natáhnutý přes dvě sedačky, nohu přes nohu a v ruce telefon velikosti dřevěné brikety. Kruhy pod očima ani neskrýval pod pilotkami, které měl zavěšené za rantl zářivého trička s potiskem koťátek. Hlavou si pohupoval do rytmu hudby, kterou neposlouchal, a která mu asi po probdělém víkendu stále zněla v hlavě. Na hlavě měl ten moderní účes "na vojáka", se kterým s pohupující se patkou a růžovými converskami dělal akorát tak ostudu. To je tak, když rodiče dětem před víkendem řeknou, ať se teple oblečou... a oni to nepochopí...

Igelitová lady

To je osoba, kterou potkávám docela často. Je to paní bez domova, která několikrát denně brázdí tramvají mojí trasu spolu s pronikavým zápachem a asi osmi velkými igelitkami. Sotva dosedne na sedadlo, hledá oběť. Rázem všichni cestující zaboří pohled do země, neboť vědí. Prvního člověka, který s onou dámou omylem naváže oční kontakt prokleje pohledem a celou cestu mu znepříjemňuje jedovatými poznámkami, které myslí sice obecně, ale míří ji vždy k tomu jednomu člověku. Paní očividně zvládá základy psychologie. Mluvit k jednotlivci je účinnější, než mluvit k davu. Pak to začne. Paní zuřivě kope do svých igelitech, bouchá se do kolen se slovy:

"Takový mladý a sedí... no jo, ti mladí vůbec nemají úctu ke starším."
"A ti nepřizpůsobiví! S těma je potíž! Co vy byste s tím dělal?"
"Vy určitě nic! Protože vy i v té tramvaji se svýma mladýma nohama sedíte!"
"Stát prostě epodporuje starší lidi! Stát nás nechá na ulici!"

Takhle to pokračuje, než se paní, nebo oběť nerozhodnou vystoupit. Pak paní buď něco zakřičí na celou tramvaj: "Však se vás nikdo neprosil!" a nebo začne hledat novou oběť.


Potkáváte taky nějaké zajímavé lidi v MHD? :)

Tak se mějte a smějte. Zdarec, Kač :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 footnote footnote | Web | 8. února 2016 v 15:11 | Reagovat

Díky za hezké čtení, docela jsem se pobavila, i když paní s igelitkama, co zamoří celou tramvaj bych tedy potkat zrovna nechtěla

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. února 2016 v 16:15 | Reagovat

Teple oblékli :D:D Tak to mě dostalo :D A u toho prvního mě napadá, že si možná vezl "čerstvou trávu ze zahrádky" :D

3 Tajja Tajja | 8. února 2016 v 16:36 | Reagovat

Já potkávám kvokající paní.
Můj autobus je navázán na jeden předchozí, měli byste tedy stihnout jedním přijet a druhým odjet. Často se však stává, že pvní mívá zpoždění tak velké, že na něj druhý zkrátka nečeká, nebo se potkají až někde na poslední chvíli u křižovatky. Tím prvním jezdí právě jedna "milá" paní. Vždycky vypadá, že je strašlivě uřícená, jako by snad za ten autobus šlapala. A když náhodou musí od jednoho busu k druhému doběhnout, to je poté katastrofa. Nejen že funí na všechny okolo, ale ještě začne kvokat. To je takový její zvláštní způsob řeči, protkaný právě ještě hlubokými nádechy. Kvoká o tom, jak je ten autobusový systém prostě nedomyšlený, že jsou řidiči prostě zlí, protože nepočkají, a že se ty autobusy prostě mají potkat. V malém prostoru vozidla je samozřejmě vše velic edoře slyšet, a to předpokládám i u řidiče. Pokud nějaký nešťastník projeví soucit, paní se vytasí s jízdními řády a pečlivě osobě ukazuje ony zrádné spoje. A proto vždy mám na uších sluchátka a ryju očima v podlaze díru.

4 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 8. února 2016 v 19:56 | Reagovat

Zábavné počteníčko :-D.
Já už jsem v MHD také potkala mnoho zajímavých lidí, ale tak po týdnu, kdy o nich všem povykládám na ně zase zapomenu. V hlavě mi utkvělo jen pár milých situací :-).

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 9. února 2016 v 14:55 | Reagovat

Z teple oblečeného chlapce se tu aj se slečnou jebeme smíchy už asi pět minut...

6 tangarinka21 tangarinka21 | Web | 11. února 2016 v 16:10 | Reagovat

Jooo s tou igelitovou lady jsem jela taky a byla jsem její oběť! :D Ale úplně jsem ji vykolejila tím, že jsem se na ni pořád usmívala a na všechno optimisticky odpovídala. Nakonec jsem ji popřála pěkný den a vystoupila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama