Můj blog je jen realizace jednoho hloupého nápadu. Měli byste odejít, dokud máte tu možnost :-P MUHAHA!

Kač horolezcem

13. ledna 2016 v 21:33 | Kač |  Glosy ze života studentky
Glosa ze života fyzicky unavené/psychicky nabuzené studentky.

Bolí mě ruce tak, že nemůžu psát, ale co bych neudělala pro všechny ty, co tohle nečtou :-P . V neděli jsem si poprvé vyzkoušela lezení na stěně. Po prvním pokusu o zavěšení za jednu ruku jsem si prvních pět sekund připadala jako spiderman, pak jako kostka ve skluzu, abych nakonec jako žok dopadla do měkkých matrací. Chodila jsem od stěny ke stěně a zkoušela. Bylo tam celkem málo lidí, Pepík pořád odpočíval, ostatní se bavili opření o provaz (ano... i to je technicky možné a zvládnutelné), takže jsem se mohla vyblbnout/vypadat/doškrábat/zničit/zmordovat/zlámat si všechny nehty do sytosti.

Mé první dojmy byly: JE TO SAKRA BOŽÍ! Další výzva. Baví mě věci, které mi nejdou, protože jde vidět pokrok. Druhý den už jsem tak nadšená nebyla. Ráno jsem se probudila s bolestným heknutím: "Ony jsou mezi žebry nějaké svaly? Já je tam taky mám?" Celý den jsem chodila jako "postiž" a totální retard. Na všechny jsem zkoušela žalostné pohledy smutného štěněte a vysílala signály: "Sakra politujte mě! Nevidíte, že trpím?"

Dnes jsem se odhodlala, že to zkusím znovu, a aby toho nebylo málo, koupila jsem si permici. Když už se do něčeho takového vrhám, tak po hlavě. (Teď se mi vybavila asociace: Po hlavě do prdele... Tak nějak asi dopadnu :D) S nabuzeným pocitem jsem vešla dovnitř abych zjistila, že je tam asi tak 150 zdatných lezců, kteří kdyby mohli, lezli by hlavou dolů. S otevřenou pusou jsem zůstala stát a koukala. Hlavou mi běželo akorát: "Ano... jistě... před takovýma lidma určitě budu předvádět své potící se čelo a tělo, zoufalé hekání, když se snažím doškrábat k horšímu chytu a mé hlasité žuchání na zem." Pepík se do toho vrhnul a už po pár minutách mu začaly po tvářích stékat kapky potu. Tentokrát on běhal od stěny ke stěně a s tarzaními výkřiky se houpal ve výšce, aby pak s žuchnutím, pěstí zaraženou v matracích a s vražedným pohledem vrhnutým na všechny zúčastněné zatřepal svou dlouhou patkou ve stylu beach boye a šel si profesionálně natřít dlaně magnesiem. V autobuse pak škemral, abych mu půjčila krém na ruce, protože má pracičky žalostně vysušené. Nakonec jsem se odhodlala a celou dobu zkoušela jednu trasu. Ke konci už jsem ji měla nacvičenou naprosto plynule, takže pevně doufám, že nezmění v brzké době osazení chytů... to bych pak byla dojebínek.

Ale všechno to má nějaké pozitivum... Celou dobu mě tam balila nějaká šlachovitá lesbička, takže opravdu "paráda". To prostě člověk chce :D .

Doma jsem si zacpala pupík francouzskou polévkou z kuchyně Master chefa Pepíka a proteinem, což není asi moc dobrá kombinace, ale zoufalé situace si vyžadují zoufalé činy. Dnes jsem totiž zhřešila. Mé tělo si řeklo, že už jsem se dlouho nenacpala nějakou s*ačkou, a proto jsem si koupila brambůrky a naprosto hamounsky jsem je celé snědla. MŃAM, stydím se za sebe! (Nestydím... a to je ještě horší :D)

Tak se mějte a smějte. Zdarec, Kač. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama