Můj blog je jen realizace jednoho hloupého nápadu. Měli byste odejít, dokud máte tu možnost :-P MUHAHA!

Diarrheia boom boom!

26. února 2018 v 19:24 | Kač |  Články
Ano vážení přátelé! Je to tu!

Zase přichází ta doba po novém roce, kdy se všichni vrháme do něčeho nového. (Možná ne všichni, možná si někteří zachovali zdravý rozum... těmto lidem gratuluji a zároveň se omlouvám - o vás to dnes nebude!) Většina z nás si takhle s otevřeným vínem a plnou pusou brambůrků, buchty od babičky, pizzy z dovozu, nebo chleba či jiného žvance najednou řekla: "Holka/chlapče, tak takhle teda ne!"

Je to už několikátý rok a opakuje se to. Nezbývá mi, než to nějak pojmenovat... jenže jak? Většinou bylo společným jmenovatelem jaro, ale vzhledem k tomu, že jsem dnes přišla z pohovoru s mrazem odpadající pokožkou v oblasti obličeje - zní můj prvotně vymyšlený název: "Jarní horečka" poněkud nepatřičně. Ale ano, necháme to tam. Přeci jen, třeba když to tak pojmenujeme, třeba přijde jaro dříve :). Ale teď už k tomu, co jsou hlavní příznaky Jarní horečky:

1. kvapné střídání nálady: Jednou ráno vstanete, podíváte se do zrcadla a vidíte, že poměr vašich svalů v těle máte nižší, než svou sebeúctu. A celý den je prostě v p*deli. Cpete se nízkoglukemickým/kalorickým/ rozhodně ne nízkonákladovým chlebem s šunkou, která spíše než šunku připomíná čerstvě seškrábnutou podrážku bot a pozorujete kolegyni s útlým pasem, jak se u vedlejšího stolu cpe boloňskými špagetami a zajídá to špičkou... a nenávidíte jí... a nenávidíte se za to... Ale stejně tu klikařskou mrchu nenávidíte prostě víc. Svět vám přijde naprosto nespravedlivý. Druhé ráno zase vidíte celé zalité sluncem, u zrcadla už najednou jakobyste viděli záchvěvy břišáků a jste přesvědčeni o tom, že vám je okrasný tukový prstenec kryje jen proto, aby nikdo nezáviděl. Ano, přesně takhle to je.

2. začnete cvičit: Youtube máte najednou plný motivační hudby. Oprášíte činky k zumbě, které jste si koupila před dvěma lety touto dobou a začnete si dávat do těla. Řeknu Vám moudro - zapněte si hudbu z Rockyho... zaposlouchejte se a začněte cvičit. Je jedno co, jestli dřepy, jestli budete běhat, nebo dělat pseudo angličáky. Stačí minuta a cítíte se, jakobyste sami vyběhli ty schody v šedé teplákovce. Cítíte se nepřemožitelně. Užásně. Prostě je to tam! Dáváte si do těla jako pravý fitness děvče, nebo fitness chlapec! A je vám jedno, že po dvou minutách máte chuť vyplivnout žaludek i s kouskem střev a pak se na nich pověsit, protože tělo už nezvládá ten nápor náhlého odvodnění a tep přes 200.

3. přestane vám fungovat váha: Ano, všem se nám to děje. Prostě po půlhodině cvičení už cítíme, jak strašně hubneme! Prostě každé deko pizzy, kterou jsme snědli za poslední půlrok toho, co jsme se váleli doma jak to lenivé h*vno s každou minutou mizí... jenže váha to nehodlá akceptovat! Přemýšlíte, jestli už jste dneska byli hodit bobek, ale očividně to na to vůbec nemá vliv. Den po dni ukazuje stále stejnou váhu a pak přijde ta pravá pohroma...

NAJEDNOU JE TAM O KILO VÍCE!

Jak se to stalo, říkáte si. Přichází čas na přehodnocení všech životních postojů a rozhodnutí. Čas na zpověď, čas na pláč, štkaní ve vaně, zuřivé popíjení té jednodecky vína, kterou si můžeme ve své dietě dovolit ještě naředěnous půllitrem vody, takže je to jak když plivne. Jak se to stalo? Vyzkoušíte tedy váhu u maminky... jenže víte jak to je? Ty váhy prostě mají uzavřený nějaký pakt, nebo pokrevní bratrství. Máte strach, že nadvládu nad lidmi převezme umělá inteligence? Převezmou jí váhy! Váhy jsou totiž schopné navázat komunikaci, kterou nezachytíme ani na radarech.

4. začnete sypat: Když už to nejde po dobrém, zkoušíme to po zlém. Projíždíme lékárny a stránky pro "sypače" a kupujeme všelijaké doplňky strany od skořice v tabletách přes BCAA, které by na nás fungovaly jen pokud bysme si je nadrtily do lajničky a šňupli, až k práškům na hubnutí. Ty jsou kapitola sama o sobě. Rozdělila bych je do třech kategorií:
a) nefungují: nedělají nic: prostě vyhozených sedm stovek
b) fungují jako projímadlo: odvodní vás, takže sice zhubnete to vymodlené kilo, ale jste vysušení jako rozinka a chodíte po světě s kůží o dvě čísla menší.
c) návrat do batolecích let: to je teprve pravý hukot! Pokud chcete utratit další tisícovku za plíny, považujte tento druh potravinových doplňků za dobrou investici. Tyto léky vás přesvědčí o tom, že ani ve svém věku nejste schopni být pánem své stolice. Jestli zhubnete? No ano... ztratíte na váze třeba i pět kilo a k tomu zbytek své sebeúcty. Odnaučíte se kašlat, smát, pčíkat, smrkat, prostě cokoliv, co by zapříčinilo sebemenší záchvěv svěračů a nastartovalo vlnu análního úniku. A pak si budete moci zpívat: "When you are going home, and your pants are full of foam, diarrhoeia boom boom! Diarrhoeia boom boom!" (mimochodem tyto zážitky URČITĚ nepochází ode mě... ehm... mám to od své kamarádky...)

5. stagnujete: po měsíci odříkání a mučení se přistihnete v pokydaném vypladnaném tričku na gauči s pizzou na klíně, vínem v ruce a pocitem, že ta lahev bude prostě málo.



Tak co, poznali jste se v tom aspoň trošku? :)


Tak se mějte a smějte!
Zdarec, Kač
 

Já ti to nepodepíšu!

23. února 2018 v 12:58 | Kač |  Články
Čaute mí zbylí (ne)čtenáři,

přišla jsem si tu zase vylít srdíčko - to víte, už se dlouho nestalo nic dramatického, jen samá popálená dupa ve vaně, rozlité víno apod. Ale jak říkala moje maminka "Neplač nad rozlitým vínem", nebo to bylo mléko? Nevadí... prostě z rozlitého vína se dá vzpamatovat poměrně rychle. Tedy pokud už není deset a Albert není zavřený... hah! To pak přichází noc plná bědování nad svou vlastní bídnou existencí a věty typu: "Co teď budu dělat se svým životem?"

No každopádně jsem se rozhodla udělat první takové jakože dospělé rozhodnutí, a to jít si za svým a nepodepsat prodloužení pracovní smlouvy a jít jinam. Popravdě, každý si to představuje dramaticky jak ve filmu:

Zasedací místnost. Atmosféra by se dala krájet. Zářivka na stropě zuřivě bliká a ticho protíná jen její bzučení. Klepání... vejde šéf. Na stůl háže novou smlouvu a bez dalších okolků ti podává tužku. Pohledem na tebe tlačí, abys podepsal. Chce ať podepíšeš, cítí, že svou budoucnost už nechceš trávit tady, a proto to chce mít rychle za sebou. Začíná se mu rojit krůpěj potu na čele, když vidí jak se rozmýšlíš. V hlavě mu to křičí: "Tak už to podepiš!!" Najednou se v tobě vzedme všechna ta odvaha. Všechny ty zmařené sny, ty křivdy, ty večery, které jsi trávil v práci, kdy už byly všechny obchody zavřené a až moc pozdě na to, aby sis objednal pizzu. Ty večery plné hladu. Ty promarněné dny na videokonferencích o novém logu. Ty, na kterých všichni z obrazovky zuřivě tleskali a tebe napadala jediná věc: " Vždyť to logo je sakra pořád stejné!" Ty rána, kdy přišel výplatní lístek a po příchodu do práce jsi tam viděl tolik vzdušných zámků, že ses pomalu nemohl dostat ke stolu. Po zbourání všech ses cítil jako opěvovaný hrdina, a pak jsi zjistil, že došlo kafe. Že sis zapoměl svačinu. Že sis jí nezapomněl, ale někdo ti jí vzal a snědl. Že je tvá snaha stejná, jakobys na stěnu házel hrách. Po roce máš chuť ten sáček zmražené zeleniny vzít a desítkou hřebíkem ho k té zdi přimlátit. To všechno teď cítíš. Jakoby se všechny emoce nahromadily a ty nevíš, jestli se máš rozplakat, křičet, jestli máš bouchnout pěstí do stolu.

Nakonec jen vstaneš s krátkým: "Já to nepodepíšu" a necháš tam stát šéfa, který má výraz jako školačka s pětkou v žákovské. Pomalu otevřeš dveře, sjedeš výtahem ven a s obrovskou úlevou odcházíš. Odjíždíš autobusem číslo 39 a vdáli v okně vidíš jen vybuchující budovu.


A přesně takhle to bylo :) Ehm... no... trošku takhle... jakože, v mé hlavě to vypadalo takhle... a to je na tom vlastně to nejdůležitější, ne? :)


Tak se mějte a smějte!

Zdarec, Kač

Taky Vám přijde, že peklo je prázdné?

8. září 2017 v 21:15 | Kač |  Výkřiky do tmy
Taky Vám přijde, že peklo je prázdné?
Pod kotly netopí, mučení vázne?
Na zemi za to se teď dějí muka,
přestože ze všeho koutek mi cuká.


Taky Vám přijde, že peklo je prázdné?
Když o tom mluvíš, tak říkaj ti blázne.
Nevidí, neslyší, možná jen čekají,
na to až bláznovi víru svou prodají.

Taky Vám přijde, že peklo je prázdné?
Kde kdo jen nenávist ze stolu smázne.
Přestože všichni jsme zamčeni v řetězích,
hlavně že můžem se vykoupat v penězích.

Taky Vám přijde, že peklo je prázdné?
Peklo už nebývá jak bylo rázné.
Pojďme se přesunou my blázni do pekla,
na zemi stejně nás nebe už nečeká.

Kač
 


Fenomén Instagram

8. září 2017 v 20:56 | Kač |  Články
Čaues mí (ne)čtenáři,
dneska jsem po delší době rozhodla dát svému tělu nafrak ještě předtím, než to zaliju kvalitním bílým a svého Milana na břiše trošku potrápila. Jelikož nějakou dobu vlastním Instagram, chtěla jsem si tam dát nějakou super fotku... žejo... protože to dělá většina lidí... žejo... nejlépe s komentářem, jak to bylo hrozně super a nabilo mě to.

Rozhodla jsem se tedy rozdýchat blížící se infarkt, napila jsem se, ať mi sleze ta nezdravá červeň, jelikož mé tváře vypadaly tak, jakoby mě někdo poslední půlhodinu usilovně škrtil. Vylezla jsem na tyč, nahodila "super" pózu a čekala tu nádheru, ale ejhle. Bez filtru vypadám, jako bych snědla půl melounu a na stehnech měla místo kůže květák... ano, sedavé zaměstnání si vybírá svou daň. Jelikož se mi opět začala hrnout červeň do tváře (nee ze vzteku, vidím se každý den v zrcadle), ale spíše z únavy, chtěla jsem se trošku inspirovat nějakými těmi fitness děvčaty. Rozhodla jsem se sepsat pár rad pro ty, které nebaví dávat na instáč normální fotky a chtějí taky zazářit:

1. každé jídlo si foťte - není to proto,že se chcete se světem podělit, ale proto, že ty vůně budete čichat tak dlouho, až Vás hlad přejde. Princip je stejný jako u vaření. Pokud jako kuchař dlouho "čucháte", raději se o jídlo podělíte, protože pak ve výsledku nemáte na vytvořené jídlo ani chuť. S focením to bude fungovat stejně - než najdete filtr, díky kterému budou hlívové karbenátky s špenátovým přelivem a veganskou smetanou posypané droždím místo sýru na pohled přitažlivě - nadýcháte se vůně tolik, že Vás přejde i ta náhlá odvaha to ochutnat.

2. kupte si značkové sportovní oblečení, nejlépe v neonových barvách - fičí všechno od upnutých legín, přes mikiny tak krátké, že na nějaké plnohodnotné jídlo budete muset tak dva měsíce zapomenout, než si v tom budete připadat jako člověk. Pro takto krátké svršky se využívá výraz: "cropp" a jinak hovorově "ta mikina je croppnutá"... přestože Vás spíše napadá, že ta mikina je prostě k*rva krátká a uvažujete nad reklamací, jelikož někdo očividně odpáral tak půl metru potřebné látky

3. nepoťte se - pocení není sexy! Viděli už jste nějakou fitness kočku na instagramu s koláči v podpaží a čůrkem potu na čele? Takové holky se nepotí! Funguje to veskrze stejně, jako to, že holky prostě neprdí a jen vyouští obláčky třpytek co vypadají jako duha a voní jako dech jednorožce. Co se děje s dívčími prdy už víme, ale co s potem, to bude podléhat dalšímu dlouholetému bádání a američtí vědci na tom usilovně pracují.
Dokud na to však přijdou - využijte nepřeberné množství antiperspirantů, nejlépe těch, které nejenže voní, ale také Vám olovem tak kvalitně ucpou póry, že už nebude v silách Vašeho těla se někdy potit.

4. naučte se umění hashtagů - není instagramovsky přitažlivé sdělovat, že jste po cvičení úplně vyplivnutí a nejradši byste si dali dvojité hranolky a nějaký burgr. Na Instagramu se musí udržovat dekórum, aby si každý normální člověk připadal jako kdyby v teplákách a pokydaném tričku vešel do luxusní restaurace. Chce to něco jako #health #lovemylife #eatsmart. Něco takového, aby si každý, kdo si v práci v poobědní pauze skočí do kantýny v přízemí na meníčko připadal jako lůzr za to, že po příchodu domů v devět večer nepřipravuje raw zeleninový koláč.

5. vyberte nejlepší fotku - nejlepší myslím tu, na které vypadáte co nejméně jako vy, když se vidíte v zrcadle. Tu, na které by Vás nepoznali vlastní rodiče či prarodiče. Není to fotka, na kterou si dáte jen řasenku, nebo žádný makeup, protože jdete cvičit. NE! Je to fotka s "full coverage" makeupem, "full face contouringem" a kvalitní rtěnkou nejlépe v odstínu mauve... (pokud nevíte, co tohle vše znamená, nejste oprávněni k tomu dělat úspěšné fotky na instagam a proto se běžte laskavě dovzdělat na youtube. Není nic, co by pár makeup tutoriálů nemohlo spravit).

Máte doučeno? OK! Jdeme na to!
- před focením necvičte, ať si nerozmažete makeup, který jste tak pracně dvě hodiny nanášeli.
- stůjte bokem, ať Vám nejde vidět okrasný tukový prstenec. Kompresní legíny taky mohou leccos schovat! Nebo prostě nedýchejte... dýchání je pro hubené!
- vyfoťte 150 fotek, otevřete si lahev neperlivé himalájské vody a vyberte tu nejlepší.
- najděte správný filtr, popřípadě doplňte zaječí či psí uši
- postněte to na Instagram a čekejte na liky, které prostě přijdou, protože "basic bitch" se líbí každému!


Sundejte si kompresní legíny, smyjte ten nános makeupu, nahoďte tepláky, drdol a otevřete si lahev vína nad tím hashtagovým zoufalstvím. A pak se na to prostě vys*rte, protože sami uvidíte, kolik úsilí, retuše a vztekání stálo za jednou takovou fotku a kolik jich na instagramu je. :)

Tak se mějte a smějte, Kač!

Výkřik do tmy V.

3. března 2017 v 15:02 | Kač |  Výkřiky do tmy
Dnes jsem v kabelce našla nedopitou láhev vína...

To, že si nosím lahve vína po taškách bych ještě dokázala pochopit...

Spíš mě zaráží to, že byla nedopitá. Jaká nenadálá situace se mi tehdy stala, že jsem nebyla schopná tu nebohou láhev dopít?

Výkřik do tmy IV.

3. ledna 2017 v 22:17 | Kač |  Výkřiky do tmy
On: "Mazli se se mnou a ne s tou kočkou..."
Ona: "Chm... no jo, když ona jde na to dobře."
On: "Tak jo. Mám ti taky začít vrnět a třít se ti ocasem o nohy?"

Rebel v lazaretu

9. listopadu 2016 v 0:36 | Kač |  Články
Ahoj všichni mí zbylí čtenáři :)

Ano, jsem rebel. Přestože jsem mandarinky jedla po kilech a měla jsem chvílemi strach, že se probudím oranžová, musela jsem nakonec zalehnout s teploměrem v puse do pelechu. V té největší sezóně v práci jsem si dovolila vzít nemocenskou, protože očividně umírám. Mé hypochondrické já mělo dojem, že mé tělo není daleko od toho, aby chrlilo krev... :D Poslední den, co jsem se byla schopná ještě zařadit do pracovního procesu jsem demonstrativně přišla v domácím. Mluvím s lidmi přeci jen po telefonu a emailu, takže nač být za office bitch. Když jsem se přišla podívat do skladu, jak to tam naši nováčci zvládají, všichni se mě ptali, jestli jsem byla běhat... HAHAHA... já zrovna :D

Vzhledem k tomu, že náš šéf rozjel docela silný bossing, nemocenská mé pošramocené duši vyloženě bodla. Cítila jsem se, že to bude brzy OK, bohužel můj doktor tento názor nesdílel. Nejdříve jsem dostala "sprďáka" jako malá holka, že s tady tímto (řečeno jakobych měla nejméně lepru) chodím do práce. Pak na mě vychrlil několik latinských výrazů a řekl: "A přestaňte mě štvát, nebo Vám zatrhnu vycházky a budete mít slečno úplně po srandě!" A jelikož všichni víme, že já strašně ctím autority :) sklopila jsem oči, poslušně si vzala nemocenský lístek a recepty, za které jsem neochotně vysolila v lékárně skoro litr a šla se kurýrovat do postele.

První dva dny jsem ležela jako lazar. Dokonce mě chytly tak otřesné křeče, že jsem měla pocit, že pojedu na pohotovost. Vedla jsem zdlouhavý monolog o tom, že jsem fakt posera a s každým zakašláním jsem se hroutila na zem... ne, fakt to bylo strašný! Já jsem sice hypochondr, ale tohle bylo, jako by mi nějaký sadista dával nožem zálibně mezi žebra... prostě to nikdo nechce. Pepík se na mě nemohl dívat, a tak mi zašel do lékárny s tím, že dostal přikázáno jim říct, že minimálně umírám... přišel s nějakými prášky a slovy: "Ani se neptej, kolik to stálo... jestli budeš mít jen zaražený prdy, tak tě zabiju..." no jo, ještě že já ty kluky svoje doma mám :D .

Mám úplně rozhozený režim. Moje vstávání do práce před šestou je tatam... bohužel celý den prospím, takže pak v jednu ráno sedím na svém strategicky nejlepším místě v kuchyni u našeho parádního kachličkového stolu a píšu článek na blog. :D


Ani bych neřekla, jak mi nějaká činnost bude chybět. Už se doma tak nudím, že jsem začala dokonce dobrovolně uklízet i bordel, který není můj... což je smutné! Dneska jsem tak prahla po společnosti, že jsem strávila skoro třičtvrtě hodiny nakupováním blbostí v albertu. Na několik minut jsem se zastavila u stojanu s novinami, ale po tom, co na mě ze všech stran vyskakovala Hillary a její posedlost šňupáním kokainu a převlíkáním se za rozvernou školačku a všechny jiné politické blbosti, které spíš než seriózní článek připomínají to, jakoby se někdo poblil z písmenkové polívky, zaplatila jsem a šla zpátky domů ležet.

Držte mi teda palce, abych tu z té nudy nezešílela a kdyžtak hoďte o sobě echo pod článek, jestli taky ležíte doma s nějakou podobnou krásnou nemocí, nebo zatím ještě klepete :).

Tak se zatím mějte a smějte.
Zdarec Kač! :)


P.S.: Chtěla bych tímto pozdravit svého druhého nejvěrnějšího čtenáře Anonyma, od kterého jsem nedávno dostala osobně vynadáno, že vůbec nepíšu. :)

Sobotní pindy

27. srpna 2016 v 16:31 | Kač |  Výkřiky do tmy
Dneska se mi vůbec nepovedl oběd. Na to, jak umím vařit, jsem udělala dost divnou šlichtu s těstovinami. Jindy se mi daří ta na tři "mišelinské" hvězdy a dneska ani ťuk. :D Takže teď tři dny budu jíst podivnou univerzální červenou omáčku... ne nebudu, protože to zítra se slzami jako hrachy a slovy: "Už můžeš v klidu odejít!" vyliju do záchodu a udělám si něco normálního.

Večer jdeme s dalšími odpadlíky (neúspěšnými studenty a lajdáky jako jsem já) bědovat nad svými bídnými existencemi na nějakou dark electro akci. Je tam nějaký předepsaný dress code, ale uvažuju, co si vůbec vzít na sebe. Asi jsem stará, jak se oblíká na takový akce? Mám přijít celá v kůži/černé barvě... netuším. Kolegyni jsem řekla: "Víš co.. tak já přijdu v latexovým oblečku" a ona mi na to odpověděla: "Tak jo! To bude super." ano... opravdu lidem přijde u mě normální, že by mě na párty viděli v latexu? Zajímaly by mě jejich xichty, kdybych takhle vážně vyšla na veřejnost. Ne, že bych něco takového doma měla... ale znáte mě, já jsem samé překvapení. Uvažovala jsem, že půjdu tak, jako chodím normálně, ale moje květovaná čelenka, rozevlátá sukně a tričko s nápisem: "100% přírodní kozičky" by asi neobstály. :D Takže asi vytáhnu něco temnýho a budu doufat, že tam nikomu nebudu připadat divně... i když mě je to vlastně jedno, že jo... protože já nemám ráda lidi... protože jsou divní... že jo.

V práci jsme si četly, že za dobrý outfit člověk dostane electro drink za lepší cenu... ale já jsem přeci velká holka, vydělávám a můžu pít za plnou palbu... to, že doma bumbám Lambrusco ve slevě za pade přeci nikdo nemusí vědět!


A co vy plánujete na sobotní večer?
Asociální sobotu u bedny, nebo nějakou rošádu? :)

Tak se mějte a smějte.

Zdarec, Kač! :)


Kač v hampejzu

26. srpna 2016 v 19:03 | Kač |  Články
Stojím takhle ve sprše, která už toho určitě mnoho zažila, celá pocákáná vodou, zabalená v ručníku... v potemnělé místnosti přede mnou kamera a za ní dva chlápci se zamyšleným výrazem ve tváři. Hlavou mi bleskne jediné: "Holka, teď by na tebe rodiče určitě byli pyšni..."

To jsem se zase do něčeho nechala uvrtat. Proč já vždycky musím být takový aktivista? :D Asi před dvěma dny přišel můj kolega s tím, že budeme točit video "Jak pečovat o hodinky". "Nechcete si tam někdo zahrát?" říkal... "Proč ne!" přihlásila jsem se s domněním, že se bude jednat o pár záběrů na ruce a nohy. Pak bylo půl šesté a já jsem stála v hodinovém hampejzu převlečeném za welness v ručníku, s oblečením položeným na posteli, která mi tam paradoxně přišla jako nejbezpečnější místo pro odkládání věcí. Chvílemi jsem uvažovala, že to třeba bude seriózní podnik, nicméně už paní u vchodu mě přesvědčila o tom, že toto nebude místo, kde bych chtěla zhasnout a prohlédnout si ho pod UV lampou. Aby bylo jasné, nikdo z nás nemá doma sprchu (nejsme čuňata, ale máme vany :D) a chtěli jsme natočit záběr zaměřený na to, že se hodinky s koženým řemínkem nesmí brát do sprchy. Navíc kolega se svěřil ve své slabé chvilce se skutečností, že je českou verzí Dextera s mučírnou v kumbálu... za normálních okolností by mi to přišlo jako zajímavá představa, ale kameru bych do takových prostor rozhodně netahala :D, takže jsme skončili v hampejzu!

Hned u vchodu kolega strčil ruky do výřivky, aby překontroloval teplotu vody. Jsem zvědavá, jestli v pondělí přijde do práce, nebo bude doma bědovat v posteli olezlý od hlavy až k patě. Myslím si, že se na kožním sejdeme všichni tři, protože to tam tak nějak "viselo" ve vzduchu (přestože si tedy myslím, že tam někteří jezdí právě proto, aby to neviselo... že...) Sprchu tam měli ale moc hezkou, to se musí nechat. Oproti té hnusné umakartové koupelce co mám v bytě já to byla paráda. Sprchová hlavice vypadala jako anální sonda z nějakého scifi filmu a já ani nevěděla, jak zapnout vodu a kudy vůbec poteče. Mačkala jsem čudlíky jako zběsilá až mi proud vody vytryskl přímo do obličeje. S naprosto vyděšeným výrazem jsem se snažila vodu vypnout, zatímco kameraman litoval, že to netočil. V Tak neváhej a toč! by jeho kousek vyvolal spontánní salvy smíchu podpořené hlasitým "nenuceným" potleskem, ke kterému by vybízel transparent skrytý za kamerou.

Nakonec jsme natočili pár kloudných záběrů a já, stojíc s rukama v bok zabalená v osušce, jsem si říkala: "Kač... ty seš fakt magor..." Cestou domů jsem se stavila pro vínko, naložila se do své komunistické vany s bublinkama a chvilemi uvažovala nad tím, že ta výřivka vlastně nemusela být úplně zlá. Pak jsem se ale začala zabývat myšlenkou,kdo všechno se v té výřivce za poslední měsíc cachtal, a ten nápad, že bych se tam dobrovolně naložila, jsem rychle zapudila. Výřivku sice nemám, protože mi nemá kdo prdět do vany, ale bublinky ve vaně a ty další ve sklenici mi ke štěstí v tu chvíli naprosto stačily.



Takže se teď už válím v posteli, poslouchám hudbu a užívám pátek. Třeba je dnešní článek obnovou dřívějších ovíněných pátků. Respektive publikování článků v ovíněné pátky... protože ovíněné pátky mám pořád, jen ta inspirace pro články nějak nebyla. :D

Tak se mějte a smějte!

Zdarec, Kač :)

BLOW (of the new) JOB

13. července 2016 v 18:24 | Kač |  Výkřiky do tmy
Tož tak po měsíci bědování nad svou bídnou existencí Kač našla práci! Vynecháme všechna ta anglická slovíčka jako - purchasing specialist nebo teamleader apod. Budu prostě kancelářská krysa s teplým a spokojeným místečkem, adekvátním platem a neomezenou dovčou.

Takže podtrženo, sečteno - končí doma bědovacích básní a začíná období (snad) normálních článků! :D

V pátek jdu poprvé do práce, tož mi držte palce a těšte se na další stereotypy, protože jich mám připravených dost :).

Mějte se a smějte! Zdarec KAČ!

Kam dál